Máme zvláštní zálibu libovat si v problémech a starostech. Pořád se něčím trápit. Stěžovat si na okolnosti. Tento článek bude záměrně krátký. Z našich těžkostí a nepříjemných pocitů totiž vedou jen dvě cesty. A protože obě vyžadují jistou námahu, práci na sobě; spousta lidí zůstane z pohodlnosti raději ve stavu vlastní nespokojenosti.
Bavič Petr Novotný pronesl kdysi na jedné firemní motivační akci, že problém je od toho, aby se okamžitě řešil – pak podle jeho slov nebude: „Pokud máte něco, s čím nelze pohnout, na to je třeba se vykašlat. Poněvadž to není problém, ale neřešitelná blbost.“
Vždy máme volbu
Kdykoliv se nám děje v životě něco, co nechceme, máme volbu: buď to přijmout, nebo to změnit. Vše ostatní nám bere sílu.
První cesta: Přijetí
Přijetí je léčivé. Už jsem párkrát na webu Celostní medicíny zmiňoval zkušenost ruského vědce a léčitele S. N. Lazareva: U pacientů, kterým byla diagnostikována nevyléčitelná choroba, došlo k prudkému obratu a vyléčení ve chvíli, kdy se naprosto smířili s nejhorším – kdy už v sobě neměli žádný strach, boj, ani odpor – kdy zůstala pouze bezvýhradná láska k Bohu.
Přijetí není totéž co apatie, ani rezignace. Je to láska. Nebránění. Umožnění souladu – vděčnost za vše, co jest; synchronizace s rytmem Vesmíru, s tlukotem Absolutna. Hluboká úcta k přítomnému okamžiku.
Druhá cesta: Změna
Někdy nám naopak srdce říká, že právě teď je čas na změnu. Že destruktivní vztah je třeba opustit. Že v práci to chce něco nového. Nebo že abychom si mohli vážit sebe sama, musíme definitivně skoncovat se svými škodlivými návyky a vytvořit si nové.
Hodně strachů a špatných pocitů plyne z toho, že se změně bráníme. Že nejednáme podle své intuice (a nedržíme krok se svým Vyšším Já, které ví, co je pro nás dobré).
Proč se i nadále trápit?
Strach či pocity deprese rostou, když neděláme nic. Cestou k uzdravení je praktikování věty z titulku tohoto článku: „Buď to zcela přijmi, nebo to změň.“
Někdy je moudré věci přijmout a jindy změnit. Každý uvnitř ví, co je kdy správné. Ne každý to ale přizná – role oběti („V této situaci nemohu dělat vůbec nic“) bývá často rolí velmi oblíbenou.
Nejlépe se nám žije tehdy, když dokážeme přijetí i změnu spojit dohromady: Když jsme vděční úplně za všechno, co se děje, a zároveň nás baví věci měnit, posouvat dopředu, k lepšímu.
Více jak 400 mých starších článků a rozhovory s osobnostmi (Jaroslav Dušek, Tomáš Klus, Veronika Khek Kubařová, Vladimír Kafka, Anna Hogenová, Pavel Moric, Ivo Toman, Jiří Charvát, Alžběta Protivanská, Antonín Baudyš, Jiří Ledvinka a mnoho dalších) najdete v archivu Celostní medicíny. V rozhovorech dávám prostor co nejpestřejšímu spektru názorů a pohledů na realitu, byť ne vždy se musí stoprocentně shodovat s pohledem mým: https://www.celostnimedicina.cz/autor/mgr-jiri-hamersky